Je jedním ze tří, kteří zakládali ESOX, spol. s.r.o. To se psal rok 1990. Pavel Betlach ve firmě, se kterou spojil většinu profesního života, stále působí jako obchodní ředitel. „Rád vidím, že firma se stále posouvá, rozvíjí, je mladší,“ říká.
ESOX jste se společníky zakládali v roce 1990. Napadlo vás, že to bude práce na celý život?
Tehdy by mě to nikdy nenapadlo. ESOX vznikl tak, že v roce 1990 odešli tři stavbyvedoucí z tehdejších Průmyslových staveb a firmu založili. Já jsem dělal v projekci, nastoupil jsem jako první zaměstnanec. Tehdy byla hektická doba, nikdo nevěděl, kam se svět posune, co bude za pár let.
A když se teď po těch víc jak 33 letech ohlédnete, jste spokojený?
Prožili jsme vrcholy i krize. A jdeme stále kupředu.
Jak ESOX začínal? Jaké byly jeho první zakázky?
Ti tři zakládající stavbyvedoucí první zakázky přinesli ze svých kontaktů ze staveb, které dělali ještě pod Průmyslovými stavbami. Dělali jsme na První brněnské strojírně, na Lachemě, já jsem donesl projekt rodinných domů. Každý do firmy dal to, co měl. Do toho jsme všechno budovali od píky, museli jsme nakoupit úplně všechno od zednické lžíce, přes kolečka, kýbly.
Dnes ESOX staví spíš středně velké a velké projekty. Jak k tomu došlo?
Ze začátku jsme brali cokoliv. Postupně jsme se ale začali víc věnovat komerčním stavbám a občanské vybavenosti. Stavěli jsme školy, haly, obchody. K tomu posunu došlo někdy kolem roku 1994 a děláme to doteď. Vždy jsme se snažili mít širší záběr, abychom dokázali překonat situace, kdy v nějaké oblasti nastala krize.
Ty jste zmiňoval i na začátku rozhovoru. Které krize byly z vašeho pohledu nejhorší?
První přišla v letech 1997 – 1998. Pak se situace stabilizovala, na vrcholu jsme byli v letech 2008-2009, kdy přišla globální krize. Ta trvala poměrně dlouho, pociťovali jsme ji až do roku 2016, 2017. Tam jsme se obrazně dotkli dna.
ESOX je latinsky štika. Jak ten název vznikl.
Kluci, kteří byli u založení firmy, jsou rybáři. A my tehdy měli motto „štika ve stavebnictví“. Řídili jsme se tím dobrých deset let.
Dnes stojí firma na třech hodnotách – stavět kvalitně, včas a za předem dohodnutou cenu. Tyto principy se vzaly kde?
Ty vznikly až s příchodem současného ředitele Jana Polického.
Když se vrátíme ještě do počátků – dnes jste obchodní ředitel, ale jak jste ve firmě začínal?
Nejdřív jsem měl na starosti rozpočtování a přípravu staveb. K tomu se přidal obchod, především shánění zakázek. A to dělám dosud.
Jak se z vašeho pohledu stavebnictví za těch 30 let proměnilo?
V soukromém sektoru vždy všechno stálo na vztahu se zákazníkem. To platí doteď. Potřebujete kontakt, mluvit se zákazníkem, jednat s ním, přesvědčit ho. Ve veřejném sektoru byly podmínky dřív hodně divoké, myslím, že v tomto se doba posunula k lepšímu – směrem k přehlednosti.
A jak se změnil přístup zákazníků?
Mnohem větší důraz se klade na kvalitu. Dnes je běžné, že si investor najímá odborníky, kteří stavbu hlídají. Technický dozor, konzultanti, často se vyžaduje stálá přítomnost projektanta. Sami zákazníci jsou i díky internetu mnohem poučenější.
Jsou stavby, na které jste opravdu hrdý?
Jednoznačně pavilon P na brněnském výstavišti, který jsme dělali ve sdružení s firmami Strabag a Přemysl Veselý. To je největší stavba v historii naší společnosti. Pak určitě Fakulta sportovních studií v kampusu. Tyto stavby jsou největší a zároveň jsou pro nás nejlepší referencí.
A z poslední doby?
Za zmínku určitě stojí pavilon environmentální katedry na pražské České zemědělské univerzitě. Tam jsme uplatnili řadu moderních principů, je to stavba, která ukazuje budoucnost stavitelství. Z opačné strany pak rekonstrukce kanovnického domu na Petrově. Je to sice menší stavba, ale velmi povedená.
Sám říkáte, že jste zažili vrcholy i krize. Jak se díváte na novou epochu, kdy firmu převzalo nové vedení?
Firma dostala nový impuls, zvětšuje se, roste. Děláme větší obrat i větší stavby, roste počet zaměstnanců. Je to velká výzva navenek i dovnitř. Zároveň je firma mladší. To se odráží i v přístupu k moderním technologiím, ať už je to projektování v BIM nebo třeba využití umělé inteligence.
Když zmiňujete nové technologie, jaká je ve stavebnictví dynamika jejich zavádění a vývoje.
V poslední době se vývoj jednoznačně zrychluje. V projektování i ve výrobě. Dřív jsme hodně prací dělali vlastními silami, nyní se jde cestou specializace a dílčí věci zadáváme subdodavatelům. Ani poměrně velká firma už není schopná ten obor obsáhnout. Dokáže ho uřídit, ale specifické technické znalosti jsou výjimečné. Stavbyvedoucí o tom musí mít přehled, ale dnes už nemůže znát všechny detaily.
Změnily se i požadavky na estetiku staveb?
V realizaci to není tak patrné jako v projektování. Roste skupina investorů, kteří chtějí kvalitnější architekturu. Ve veřejném sektoru se investoři – kraje, školy – snaží dělat soutěže nového typu. Někteří zákazníci stále vše přepočítávají přes peníze, ale třeba polovina investorů chce, aby stavba nějak vypadala. To dřív nebylo.
Máte ještě nějaký sen? Stavbu, u které byste chtěl být?
Není to nic konkrétního. Ale určitě bych ještě rád byl u nějaké stavby, která bude podobně velká jako ty dvě naše historicky největší. Stavba mimořádného významu, o které se bude mluvit.