Každý objekt je jiný. Nic neuspěcháte, hlavně hledání příčin ne. Oč jsou sanace pro ESOX menší z pohledu tržeb, o to větší jí dělají jméno. Je to i zásluha Oldřicha Tomíčka, šéfa střediska sanací. Právě on je obvykle tím, kdo hledá příčiny a vymýšlí optimální řešení.
Jak vypadá váš typický projekt?
Typický projekt vlastně neexistuje. Děláme sanace za pár desítek tisíc až po úroveň kolem deseti milionů. Neděláme stavby za stovky milionů, ale těch menších uděláme klidně padesát za rok. Naše výhoda je, že jsme součástí velké stavební firmy. Zvládneme vlhkostní průzkumy, návrh řešení, a to je obvykle vstupenka k realizaci. Zároveň si projít cestu od průzkumu po realizaci je pro nás komfortnější. Když je dobrý projekt, je i dobrá realizace. Vždycky je dobře, když na stavbě víte, co máte přesně dělat. Tím, že jsme velcí, k realizaci projektu přistupujeme komplexně, dá se říct „na klíč“. To je naše výhoda proti sanačním firmám, které umí třeba jednu dvě technologie.
Jak tedy vypadá obsah Vaší činnosti?
Obvykle jsou to sanace vlhkého zdiva, hydroizolace spodní stavby, částečně sanace betonových konstrukcí. Převažují sanace vlhkosti při rekonstrukcích starších objektů, které buď hydroizolaci nemají, nebo hydroizolace není funkční. To se týká většiny domů starších jak sto let. Hydroizolace tehdy nebyla, nebo ji nelze srovnat s hydroizolacemi v současném standardu. Naši předci převážně počítali s tím, že spodní části stavby pod úrovní terénu budou vlhké.
A lze říct, u jakých typů objektů to děláte?
To zobecnit nelze. Pracujeme pro „domkaře“, pro společenství vlastníků, developery nebo státní organizace. Obecně častý, a zároveň nejjednodušší na realizaci, je objekt z 30. až 70. let 20. století. Víme, že u těchto druhů objektů je snížená funkce izolace a je třeba ji jednoznačně zrealizovat. Stavby ze 70. a 80. let jsou pak často specifické kolísavou kvalitou prací a materiálů. Je to doba akcí Z, staveb realizovaných svépomocí.
Přibývají moderní objekty? Jak staré?
Někdy děláme sanace i u novostaveb. Některé objekty se sanují znovu, je potřeba si uvědomit, že životnost některých starších technologií může být jen 20-30 let. Dílčí opatření se musí obnovovat, zásadní roli hraje údržba a provoz objektu. Obecně platí, že pokud jsme se sanačními opatřeními nad úrovní terénu, je sanace jednodušší. Jakmile jsme pod úrovní, kde je za izolací stále stojí voda, je to technologicky náročnější a životnost řešení může být nižší.
Zaujaly mě ty novostavby.
U novostaveb by měla být funkční izolace, takže se zaměřujeme na hledání defektů a ověření detailů. Obvykle postupujeme vylučovací metodou, zjišťujeme možné příčiny, zda problém nemůže mít souvislost s poruchou rozvodů – vody, kanalizace, topení. Variantně jsou špatně řešené hydroizolační detaily, i když jinak hydroizolace vesměs funguje. Problémy mohou být i v nedodržení technologických přestávek a defektů v hydroizolaci daných jinou stavební činností a ostatními řemesly.
To zní trochu jako detektivní práce.
Občas ano. Někdy je problém jen lokální. Je hotových 200 metrů čtverečních omítek a defekt je na jednom metru. A řešíte, proč to tam je. A nakonec to může být třeba jen tím, že je zdivo vysoce kontaminované solemi, protože dříve zde byl záchod, který byl netěsný. Ve zdivu je pak velké množství dusičnanů ze splašků a vzniká problém. Často se také ukáže, že příčinou je nějaká havárie – zatopení, porucha kanalizace, nedostatečná nebo neodborná údržba. A investor vám to zatajil, nevěděl nebo nechtěl vědět.
Když přijdete do domu, poznáte na první pohled, kde je problém a jaké je řešení?
Zcela jednoznačně ne. Není tak, že si řeknu „dům je ze sedmdesátých let, uděláme to takto“. Potřebuji daný objekt maximálně poznat, zjistit si, jak fungoval, konstrukční, materiálové charakteristiky. Určité informace se dají vydedukovat, ale celkově je to o sběru informací a o zkušenosti.
Pojďme k opačnému spektru staveb – těm mnohem starším. Nedávno jste sanovali Kapucínskou hrobku v Brně. Jak se pracuje na takto starých stavbách?
Je to pozitivní výzva. Dostáváte se někam, kde cítíte historii, kde funguje Genius loci. Tyto stavby jsou originální, člověk zde může hledat historii, domýšlet, proč naši předkové vůbec takto postupovali, jaké jednotlivé konstrukce měly smysl, využití. Oproti klasické stavařině hraje větší roli čas na přípravu a jednání. Ta bývají delší než u modernějších domů a standardních projektů, kde jednoznačně postupujete podle projektu a jsou tam stanovené technologie. U historických staveb se jde výrazně víc postupnými kroky. I časová stránka je výrazně delší, zejména při odkrytí původních konstrukcí.
Jaký nejstarší objekt jste sanovali?
To je otázka, na kterou se těžko odpovídá. Historické objekty jsou často složené z různě starých částí. Některé můžou být z desátého století, pak se na nich přistavovalo a ty konstrukce jsou více či méně původní. Určitě zajímavý byl penzion Chudobinec ze sedmnáctého století v židovské čtvrti v Třebíči, v chráněné zóně UNESCO. Pracovali jsme na pavilonu Tři Grácie v Lednicko-valtickém areálu. Zajímavá byla i zmíněná Kapucínská hrobka. Snižovaly se tam úrovně podlahy a při tom byly obnaženy základ původního objektu. Současný klášter stojí na půdorysu tří původních bytových domů. My jsme se dostali na základy řekněme z 15. století, ale sami archeologové říkali, že kdybychom zasahovali hlouběji, dostaneme se na starší části. Sanaci historických objektů jsme realizovali celou řadu, toto byla jen rychlá vzpomínka.
Jak se k sanacím obecně staví archeologové?
Památková péče obecně ctí stáří objektu, autenticitu, kde nehledá radikální řešení. Snaží se najít způsob, jak objektu pomoci. Mnohem menší roli hraje čas. Obecně platí, že nejprve se snažíme o obnovu původními technologiemi a dobovými materiály. Pokud se používají novodobější materiály, tak se usiluje o to, aby byly rozebratelné. Například pokud chci ochránit původní základ, tak ho nezabetonuji, ale vytvořím štěrkový zásyp nebo jinou separační vrstvu a až pak betonovou vrstvu. Abych původní konstrukci nezničil.
Dalším specifickou realizací firmy ESOX je rekonstrukce pavilonu v Hamzově léčebně v Luži-Košumberku. V tomto případě bylo nutné nad rámec původních prací vybourání dvou podlaží.
To je typická ukázka toho, jak důležitá je příprava a stavebně-technický průzkum. V rámci řešení sanace projektant navrhl izolaci, ale sám v projektové dokumentaci upozornil, že návrh dělal za provozu. Větší množství konstrukcí nemohl vyhodnotit, protože tam byly obklady, pavilon se stále využíval a byli v něm pacienti. My jsme v rámci bouracích prací odkryli konstrukce a následně zjistili, že původní záměr nebude reálný, musí se přeprojektovat a sanace bude stát třeba dvojnásobek. Je to typický příklad domu, který má už třeba těch sto let, proběhly různé menší nebo větší rekonstrukce, hydroizolační opatření, která zde byla dříve provedena, ale byla nevhodná.
Navrhnout řešení – včetně takhle radikálních kroků – je čistě na vás?
Z pohledu projektového řešení jsem u návrhu převážně já. Ale v realizaci se k tomu dostávají stavbyvedoucí. Ti vědí, co je v projektu, a pokud se odkryjí konstrukce nebo stav je zcela odlišný vůči projektu, společně konzultujeme řešení a jednotlivé postupy, které se implementují na stavbě. Oni jsou často na stavbách partnery pro investora nebo generálního dodavatele.
Jak velkou výzvou je, když se někdo rozhodne změnit využití objektu.
To je jedna z věcí, kterou řešíme často. Typický příklad je investor, který se rozhodne udělat ze spodního podlaží, kde byl sklep, třeba restauraci. Nebo obytné prostory. V tomto případě je pohled na sanaci úplně jiný, než kdybychom opravovali „jen“ sklep. Správné zadání je v tomto ohledu pro nás zásadní.
Jak dlouho sanace trvá? Nebo přesněji – jak rychle se řešení projeví?
Představa investora je často taková, že se udělá sanace a než se rozloučíme, bude vše suché. Bohužel takovým způsobem to fyzikálně nefunguje. Když mám stěnu, která má tloušťku jeden metr a konstrukce bude vlhká ve své hmotě, zbytková vlhkost se odpaří a dostane se do rovnovážnosti, až za deset let. A to už je zpravidla dávno po záruce. Obecně se setkáváme s tím, že hlavně ze strany generálních dodavatelů je snaha časy co nejvíc zkrátit. Pak dochází k tomu, že u stavby trvá rok dva, než dojde k vyrovnání vlhkostní bilance z pohledu technologické vlhkosti. V tom je zajímavější práce na památkách, kde časové hledisko tolik nehraje roli. Zkrátka když technologický postup říká, že má omítka schnout měsíc, tak měsíc schne.
Co vás osobně na té práci baví? Třeba ve srovnání se standardní stavařinou.
Baví mě celkově pestrost a různorodost rolí. Někdy je tedy pestrá až moc (směje se). Občas se stává, že nám volá hodně dobrý partner, že má na nějaké stavbě průšvih a nutně potřebuje pomoct. To pak nevíme, kam dřív.
Jaké je postavení ESOX v oboru sanací?
Troufnu si říct, že jsme se etablovali jako specialisté na sanace a hydroizolace. Věřím, že je to i díky tomu, že k práci přistupujeme s pokorou, netvrdíme, že máme patent na rozum a hledáme řešení na míru. Jednou jsem se jedné poměrně ceněné projektantky ptal, proč navrhla jedno určité řešení. A ona mi odpověděla „protože mi to funguje“. To pro mě není adekvátní odpověď. Zakládám si na tom, že naše řešení fungují v čase a víme proč. Na stavebním trhu jsem delší dobu a koukáme se i nazpátek, na naše realizace a na to, jak fungují. Nechceme fungovat na principu spálené země.
Jak moc se váš obor vyvíjí? Je konzervativní, nebo progresivní?
Není výrazně dynamický, přitom je docela mladý. Mluvíme o tom, že sanace se začaly řešit někdy v 70. a 80. letech, od té doby jsou standardní technologie zažité a vývoj je zejména na bázi materiálů, například injektážních látek. Jsou to často malé detaily navázané právě na materiálové skladby, které se postupně vyvíjejí a optimalizují.
